ladislav kudrna (ed.)
Zkostnatělý komunistický režim neuměl v perestrojce najít východiska a bez sovětské pomoci si nevěděl rady. Na státu nezávislé skupiny občanů, včetně československého undergroundu, naopak vyvíjely nebývalou aktivitu. V letech 1987 a 1988 proběhly desítky ilegálních koncertů undergroundových, punkových a metalových kapel, vznikaly petice, organizovaly se protestní demonstrace. Lidé dávali čím dál hlasitěji najevo, že nechtějí žít v nesvobodné zemi.
Jedním z největších podniků undergroundu měl být v září 1987 Východočeský Woodstock ve Volanově (nyní část Trutnova), rozehnaný Státní bezpečností ještě před jeho začátkem. V reakci na to Ivan Martin Jirous sepsal manifest, v němž důrazně požadoval dodržování lidských práv, k čemuž se režim zavázal.
Největší protirežimní podpisovou akci nejen za období normalizace, ale za celé období komunismu zorganizoval křesťanský aktivista Augustin Navrátil. Jeho petici, Moravskou výzvu z konce listopadu 1987, požadující náboženskou svobodu, podepsalo 600 tisíc lidí. Náboženská a občanská práva požadovalo také na osm tisíc lidí na bratislavské Svíčkové demonstraci. Poklidné shromáždění na Velký pátek roku 1988 brutálně rozehnali příslušníci Veřejné a Státní bezpečnosti.
Československá socialistická republika byla držitelkou smutného primátu: stala se jedinou zemí východního bloku, v níž na konci osmdesátých let zemřel politický vězeň. Několikrát vězněného disidenta Pavel Wonka, navzdory jeho špatnému zdravotnímu stavu, poslala Marcela Horváthová, soudkyně Okresního soudu v Trutnově do vězení, kde 26. dubna 1988 zemřel. V reakci na Wonkovu smrt sepsali Ivan Martin Jirous a publicista Jiří Tichý protestní petici, známou pod názvem Tak dost!: "Po Vítězném únoru jste v tzv. třídním boji popravili a zabili 8000 lidí, 217.000 svých bližních jste poslali do koncentračních táborů, většinu z nich jste před popravou nebo odesláním do lágrů mučili, zabili jste Záviše Kalandru, zabili jste dr. Horákovou, ačkoliv se proti tomu bouřil civilizovaný svět, v každé vesnici jste zničili alespoň jednu vybranou selskou rodinu, abyste skrze ni zastrašili ostatní, ukradli jste po roce 1948 všechny živnosti a zničili jste je, nikdo už nespočítá vaše oběti, které odešly ze světa v důsledku vašeho fyzického a psychického teroru… A pak jste zabili Pavla Wonku. Pavla Wonku, vězně svědomí. Je irelevantní, zda zemřel tím, čemu říkáte přirozená smrt, nebo utýrán vaším vězněním. Tak dost!" Jirous byl v říjnu 1988 obviněn z útoku na "státní orgán" a "orgán společenské organizace" a odsouzen k 16 měsícům odnětí svobody. Jiří Tichý si ve vězení odseděl šest měsíců.
Z undergroundového Vokna se stala instituce. František Stárek Čuňas a jeho přátelé začali kromě časopisu vydávat i zpravodajské Voknoviny, Videomagazin Vokna, v edici Vokno vydávali knihy a spolupodíleli se na organizaci filosofických seminářů, které se dlouhodobě konaly v bytě Ivy a Mirka Vodrážkových. Za tuto činnost byl Čuňas v únoru 1989 vzat do vazby a v červnu téhož roku odsouzen ke 2,5 roku odnětí svobody.
V letech 1987 a 1988 se uskutečnily další ročníky oficiálních Rockfestů v komunistickém Paláci kultury, stejně jako antirockfesty pořádané subkulturou. Krátce po skončení Rockfestu 87 protestovalo přes 130 rockových hudebníků proti nedůstojným a nesvobodným podmínkám hudební produkce. Vedení strany v žádném případě nehodlalo uvolnit otěže své (ne)kulturní politiky, právě naopak. Ještě ve druhé polovině roku 1987 oznámil ústřední výbor svůj záměr zpřísnit podmínky rockové hudební produkce.
Noční můrou se pro vedení strany staly masové demonstrace v Praze, kde si lidé v lednu 1989 připomínali výročí sebeupálení Jana Palacha. Každý den po dobu jednoho týdne (15. až 21. ledna) se v centru Prahy sešly desetitisíce lidí požadující svobodu. Příslušníci Státní a Veřejné bezpečnosti demonstranty bili a rozháněli vodními děly. 1400 lidí zadrželi. Václav Havel a později i Saša Vondra skončili ve vězení. V reakci na to vznikla masově podepisovaná petice Několik vět a Ludvík Vaculík napsal svůj slavný esej: Komunismus je bití, jímž vyjádřil názor většiny národa, jak se ukázalo o deset měsíců později na Národní třídě.
ISBN: 978-80-7564-108-3 (Pulchra)
ISBN: 978-80-7516-047-8 (Ústav pro studium totalitních režimů)
EAN: 9788075641083 (Pulchra)
Formát: 148x210 cm, brožovaná vazba, 192 str.
Rok vydání: 2024
VYPRODÁNO
